Jak to všechno začalo ...
Pamatuji si, jak dlouho jsem doma přemlouvala na dalšího psa, a nebylo to jednoduché. Táta mi dalšího psa zatrhl jen jsem se o něm zmínila. Vlastně byl zázrak, že tehdy mamce povolil psa prvního. Takže jsem věděla, že přes tátu mi další pes jen tak neprojde a přemlouvání u něj jsem tak nějak vzdala a pokračovala jsem s přemlouváním u mamky. Vlastně doteď nechápu, jak se mi to tehdy povedlo, ale mamka jednoho dne souhlasila, pod podmínkou, že to bude další kokršpaněl. Od mala je má ráda a já neměla moc na výběr... Vždycky jsem toužila po německém ovčákovi nebo border kolii, ale to mi dovoleno bohužel nebylo. Byla jsem ale ráda, že mamka dovolila a já začala s hledáním svého vysněného štěňátka.
|
Věděla jsem, že chci jedině fenku a toho jsem se držela. Chtěla jsem také štěňátko s PP a zbarvení modrý bělouš, ale osud to chtěl jinak. Vlastně jsem před Maybe měla vyhlídnutou fenku, modrý bělouš, s PP - ta ale nevyšla. A pak jsem měla zamluvenou zlatou fenku z chovatelské stanice Golden Janyt, Do teď si pamatuji na den, kdy jsme se na malinkou fenečku měly jed pouze podívat a v ten den ráno nám paní zavolala, že se omlouvá, ale že naší zamluvenou fenku dá svému známému. To když mi mamka oznámila, neskutečně mě to zasáhlo. Už z fotek jsem se do fenečky strašně zamilovala a tak jsem se na ní těšila, ale osud mi to nepřál. Vlastně doteď to moc nechápu. Sešlo se to tak strašně rychle... Pamatuji si, jak jsem kvůli tomu probrečela dva dny, než jsem usedla k počítači a začala si svou holčičku hledat na novo. A pak jsem jí objevila. Zlatou holčičku, která byla sice bez PP, ale prostě jsem se do ní zamilovala hned od prvního okamžiku. V té době jí byl teprve týden a my hned bez otálení kontaktovaly chovatelku šťěňátek.
|
,,Ano, dvě fenky jsou ještě volné", bylo nám řečeno a s radostí jsme si již zamluvily svou holčičku. Pak začalo neustálé psaní chovatelce, prosby o zaslání fotek obou rodičů a podobně. Paní Monika Lustigová nám na vše odpověděla, fotky rodičů zaslala a my si začínaly být jistí, že jsme vybraly skutečně správně. A pak nastalo to dlouhé čekání na ten den D, kdy jsme si naší princeznu měly vyzvednou. Přes tátův jasný zákaz, že další pes prostě nebude, jsme si pro ní stejně 30.7.2014 dojely a od té doby začal náš společný život. Musím říct, že jsem neskutečně ráda, že jí mám. Je úžasná, chytrá, rychle se učí, do všeho jde s chutí, je neustále veselá. Moje velká závislačka a největší kamarádka.
|
|
|
|
|