Teda, taková ostuda, to vám povím. Panička tu na ten web úplně kašle, ale nebojte, ode dneška jsem to převzala do svých pacek, tak vám tu sem budu štěkat ty nové aktuality rozhodně častěji. Kdy že sem ta panička psala naposledy? Začátkem listopadu? Od té doby jsem toho určitě už hodně podnikla, tak se pusťme do toho.
Ani Vám sem nenapsala spoustu akcí, na kterých jsme spolu byly! Naposledy článek ze závodu z června 2018? Achjo, tak víte co, já vám to sem hezky nadrápu, ať je to tu na nový rok pořádek a než začneme s paničkou jezdit na další akce, ať pak nemusíme nic dohánět. Začneme tedy rovnou červencem 2018.
Ani Vám sem nenapsala spoustu akcí, na kterých jsme spolu byly! Naposledy článek ze závodu z června 2018? Achjo, tak víte co, já vám to sem hezky nadrápu, ať je to tu na nový rok pořádek a než začneme s paničkou jezdit na další akce, ať pak nemusíme nic dohánět. Začneme tedy rovnou červencem 2018.
V červenci mě panička vzala na prodloužený víkend (4.7. - 8.7.) pod stan. Jely jsme do Kempu do Jirkova, společně s Terezkou a Bazzíčkem. Přijely jsme za Terkou s Bazzíkem kolem pozdních odpoledních hodin, takže ten den jsme nic jiného, kromě menší procházky v okolí kempu, nestihly. Druhý den jsme si udělali všichni společně výlet do ZOO v Chomutově. Byla jsem v ZOO úplně poprvé a to vám povím, takových nových věcí! Nevěděla jsem na co dříve koukat. Líbily se mi úplně všechna zvířátka... teda, mám-li být upřímná, až na toho příšerného pelikána. Jsem se s ním chtěla jít pouze kamarádit a on by mě málem zabil!! No, panička jako vždycky všechno dokumentovala, takže tento záběr mám na památku dokonce natočený... hm, nerada se na to koukám, ale panička má z toho neskutečnou srandu...
Následující den jsme se přesunuly do kempu v Karlových Varech. Hned ráno jsme si postavily své stany a odjely jsme na celý den do centra města, kde nás paničky vzaly na poslední den filmového festivalu.Letos jsem se s žádnou známou osobností nesetkala, ale s paničkami jsme si to opravdu užily. Jen by nemuselo být takové vedro. My pejskové jsme byly ale unavení a tak nás pak paničky odvedly ke mě domů, a sami vyrazily do nákupního centra... Večer jsme odjely zpět do svých stanů. Prodloužený víkend jsme zakončili poslední den na výlet na Svatošské skály, kde jsme se prošly po lese, udělaly pár fotek a nachodily dost kilometrů. Myslím, že další úžasný výlety budu mít navždy ve svých vzpomínkách.
15.7. jsme jely na závody do Velké Dobré u Kladna. Tentokrát nevzala panička závodit jenom mě, ale také Maxe v jeho skoro 11. letech. Chtěla to s ním zkusit, protože on ty závody vždycky miloval. Nebudu závody rozepisovat, protože všichni víte, jak to tam chodí. Napíšu pouze naše umístění. Já jsem si vyběhala v agility 2./4., Jumping: 4./4., Hra: ?, a v součtu jsem byla na čtvrtém místě. Dostala jsem krásný pohár a myslím, že přes to vedro jsem si vedla moc hezky i když jsem v ten den neběhala zrovna nejrychleji. Max si to zaběhl s radostí, ale jeho síly už na nějaké pěkné umístění v jeho letech prostě nestačily. Byl v každém běhu na posledním místě, ale snažil se. Na video ze závodů se můžete podívat tady.
Od 28.7. do 4.8. jsme "bydleli" s paničkou u Terky a Bazzíčka v Příbrami. Před velké vedro jsme toho společně moc nepodnikaly. Nějaké to venčení, po večerech občasné cvičení. Spíše si paničky lítali po venku někde sami a nás nechávaly doma... Prý pro naše dobro, ale mě to nevadí. Ty vedra nesnáším, takže mi spaní v Terezčině posteli vůbec nevadilo. Ale abych nezapomněla, zúčastnila jsem se s paničkou sranda závodů pořádané Terkou. Byl to jeden agility běh a pak sranda běh. Byla jsem šikovná. Byla jsem v agility 1./4., a ve hře 4:/11. Paničky nejvíce času trávily u bazénů, chozením po Příbrami a navštívily Svatou Horu. No, jsem naštvaná, že mě nevzaly, ale víte co, za tu postel jim do odpustím. Tady si vyberte videa, které chcete vidět:
Po tom co jsme se vrátily domů od Terky jdou se mnou agility závody z kopce. Panička vůbec neví co se mnou. Můj problém s agility se začal projevovat právě na závodech v Rakovníku, na které jsme jely 28.8. Panička je ze mě nešťastná a neví co se mnou, Co mi na těch závodech ale tak vadí, to vám nepovím... Ale dobře, abych nepředbíhala. Ještě to na těchto závodech se mnou tak hrozné nebylo. Běžela jsem poměrně dobře ještě, byla jsem sice pomalejší, na parkuru jsem se občas nastavila, ale vždycky jsem to doběhla. Jen na startu jsem prostě nechtěla vystartovat.Měla jsem tu 3 běhy, ve všech jsem se diskla... Ale tak nějak jsem ještě běhala. K těm mým horším závodům se tedy teprve ještě dostaneme. Video najdete tady.
O měsíc později, přesněji 15. září mě čekaly dvojzkoušky v Mrtníku. Na těchto závodech jsem se také 2x diskvalifikovala a mé problémy se startem, kdy jsem odmítala vystartovat stále přetrvávaly. První běh byl celkem "slušný" dá se říci, nechtěla jsem vystartovat, ale pak jsem běžela.. i jsem doběhla parkur do cíle. Několikrát jsem se ovšem na parkuru zastavila a nebylo to prostě ono. Při startu ve druhém následovala pro paničku katastrofa. Nejdříve jsem zase odmítala přeskočit první překážku, a když už jsem přeskočila, následoval slalom, do kterého se mi vůbec nechtělo a dělala jsem, že slalom vůbec neznám... Odběhla jsem od paničky pryč... Panička volala, no dobře, tak jsem tedy přišla a stoupla jsem si na zónu na áčku, které stálo hned vedle slalomu. Takže diskvalifikace... Víte co přišlo pak? Proběhla jsem slalom a zbytek parkuru bez jediné chybičky, s rychlostí i nadšením. Video najdete tady, ale nepovedené záběry byly vystřiženy.
Následující měsíc jsme si daly od agility trochu pauzu a místo toho jsme vyzkoušely úplně něco nového. Naše úplně první voříškiáda. Konala se 7.10. v Ostrově u Karlových Varů. Byla jsem v kategorii feny nad 35cm, ale neumístila jsem se. Vyhrály to samý voříšci... Byla jsem v kategorii nejmenší, se mnou jinak samí velcí psi. Ale chápu, na voříškiádě přednost voříšci asi prostě mají. Pro svou paničku jsem prý stejně nejkrásnější já.. Taková akce není nic pro nás. Ale jely jsme tam hlavně kvůli soutěži "Pejsek šikulka", ve kterém jsem si vybojovala své 1. místo. Panička to nečekala, byla z toho celkem v šoku, protože se už balila, že pojede domů a najednou jsem zaslechla jméno své paničky, ale také moje. První medaile za napodobeninu dogdancingu je doma. Pokud máme příště jed na voříškiádu, přihlásíme se jen do této soutěže, protože vystavování v kruhu nás vůbec nebaví. Jsme prostě na akčnější aktivity.
No a poslední akce v roce 2018? Jednalo se o listopadové zkoušky v Kladně, na které jsme jely 17.11. do Haly. Nevím co jsem udělala, ale vím, že panička při cestě domů jenom brečela. Víte co, nevyběhla jsem ani v jednom běhu vůbec.. Takže prostě zbytečné závody. Na startu jsem stála před první překážkou, stála a stála a odmítala běhat. Panička neví, jestli to bylo tím prostředím v hale, nebo něčím jiným. Je to prostě nevysvětlitelné. Neumím mluvit, nemůžu jí říct, co mě v ten den trápilo, jestli mě něco bolelo, něco mi vadilo nebo jsem jen neměla svůj den. Panička byla jen strašně smutná a od té doby jsme neběhaly... Jestli mě vezme na závody v novém roce, to je zatím ve hvězdách. Video nemáme, nebylo co natáčet.
No dobře, to by z těch zanedbaných článků bylo sepsáno všechno. Ještě Vám shrnu naše předběžné plány na nový rok. V listopadu mě panička přihlásila do soutěže, ve které mělo prvních 10 pejsků šanci vyhrát účast v seriálu Krejzovi. Pokud sledujete naší stránku na facebooku, tak to jistě víte, a víte i to, že panička sháněla hlasy a díky vašim hlasům, podpoře a sdílení jsme nakonec obsadily 3. místo! Takže vám strašně moc děkujeme. Tento měsíc (únor) se tedy jede na natáčení (pokud vše klapne) a ze mě bude psí herečka. Neuvěřitelné!
Také tento rok vyzkoušíme i jiné aktivity než agility. Panička mě přihlásila na závody v poslušnosti. Nebojte, jde pouze o neoficiální závody. Mám pocit, že polovinu věcí z těch disciplín absolutně neumím, ale třeba se mě panička rozhodne to za ten měsíc naučit. A i kdybych se to naučit nestihla, chceme to pouze vyzkoušet a podívat se, jak to na takové akci chodí. Máme z toho velké nervy! Teda hlavně panička, já si s tím hlavu nelámu, prostě to beru jako jeden z dalších suprových výletů.
Ale jednoho večera se panička skutečně zbláznila, to vám štěknu. Přihlásila mě na MUD DOG RACE v Sokolově... Tedy prostě blátivý závod na 5 km... Nikdy jsme spolu neběhaly, kondici také nemáme, ale ona nás tam stejně přihlásí... To je prostě k nepochopení. Počítejte s tím, že to vezmeme hezky v klidu procházkou, protože 5 km v žádném případě panička neuběhne, HA(f)HA(F) =o)
Tak pac a pusu, zase se vám brzy ozvu ♥
Také tento rok vyzkoušíme i jiné aktivity než agility. Panička mě přihlásila na závody v poslušnosti. Nebojte, jde pouze o neoficiální závody. Mám pocit, že polovinu věcí z těch disciplín absolutně neumím, ale třeba se mě panička rozhodne to za ten měsíc naučit. A i kdybych se to naučit nestihla, chceme to pouze vyzkoušet a podívat se, jak to na takové akci chodí. Máme z toho velké nervy! Teda hlavně panička, já si s tím hlavu nelámu, prostě to beru jako jeden z dalších suprových výletů.
Ale jednoho večera se panička skutečně zbláznila, to vám štěknu. Přihlásila mě na MUD DOG RACE v Sokolově... Tedy prostě blátivý závod na 5 km... Nikdy jsme spolu neběhaly, kondici také nemáme, ale ona nás tam stejně přihlásí... To je prostě k nepochopení. Počítejte s tím, že to vezmeme hezky v klidu procházkou, protože 5 km v žádném případě panička neuběhne, HA(f)HA(F) =o)
Tak pac a pusu, zase se vám brzy ozvu ♥